To je 3. část delší přednášky, "Je Bůh s námi? Ekonomie u hranic Přírody". Na 1. a 2. část
Ekonomie jako ekologie
Tak tolik ekosystémy. A co lidé a ekonomiky?
Začněme u stavu, ve kterém je samozřejmostí, že lidé jsou součástí okolního ekosystému: u společnosti lovců-sběračů.
Stejně jako každý jiný organismus, ovlivňují prostředí, v kterém žijou, ale jsou jen malou součástí celku. Loví a sbírají to, co ekosystém sám sebou poskytuje, skoro nebo úplně bez většího zásahu lidmi.
Ale společná evoluce se poskytuje taky zde. Použitím ohně, původním zdomácněním zvířat a rostlin člověk posléze rozšířuje svůj vliv na okolní životní prostředí—neúmyslně! Ty první kroky na technologické draze lidstva nejsou ničím odlišné od bezpočet dřívějších evolučních změn, buď jde o změny ve struktuře těla, nebo o chování jedinců a vznik superorganismů a ekosystémů.
A tak podléhají stejnému rozhodojícímu mechanismu, jako znamější evoluce “tam”, v přírodě.
Tak se můžeme zeptát, co rozlišuje lidskou ekonomii od “pouhých” ekosystémů? Jde o ovlivňování kraje? Ale každý živý druh ovlivňuje okolní kraj, a třeba v případě bobrů dost značně a viditelně. Tak jde o pěstování strávy, čímž se nezabývají bobři? Ani to ne, protože na jedné straně můžeme mluvit o ekonomické činnosti lovců-sběračů, a na druhé straně jsou například mravenci, které sbírají listy a je používají na pěstování mšicím, od nichž sklízejí nektar.
Musíme si přiznat, že neexistuje jasná rozdělující čára mezi ekosystémem obýaným člověkem a lidskou ekonomií. Ale můžeme přece poznat nějakou důležitou hranici u primitvního zemědělství, a to je stav kdy zemědělský člověk kraj přetváří do takové míry, nejen že člověk musí svou strávu pěstovat, ale že souhrnně se kraj stane méně produktivní.
O pravidelnosti tohoto jevu svědčí třeba kniha Human impact on ancient environments (Lidský vliv na životní prostředí ve starověku), od Charlese Redmana. V různých částech světa ranně zemědělská obyvatelstva vyčerpávají úrodnost půda, úrodnost nejen pro ty rostliny, jež nás jako zemědělce zajímají, ale vůbec. Nikdy se neodpoutáme úplně od závislosti na fungování a zdraví jiných biologických druhů, ale od vzniku zemědělské společnosti záleží rozvoj lidského ekosystému, lidské ekonomie víc na činnosti lidí samých než na libovolných evolučních změnách u ostatních biologických druhů.
A proč se rozprostírají takové společnosti, když snižují schopnost místních ekosystémů na dodávání gradientů? Protože na dost vysoký počet pokolení zemědělství—i v tom nerozvinutém tvaru—otvírá zemědělcům dostatečně větší podíl toho zmenšenného úroda, že i primitivní zemědělci mají dustup k značně větším gradientům, než mají sousední lovci-sběrači. Proto tlak 2. zákona upřednostňuje zemědělství nad dřívější lidská uspořádání.
Vznik zemědělství, zda se stal úmyslně nebo nikoliv, je příkladem technického pokroku—přesněji řečeno příkladem pokroku ve hmotné technologii, ve fyzické technologii. A stejně jako veškeré následující technické kroky je poznamenán změnou v lidském vztahu s okolními termodynamickými gradienty. Jde v tomto případě o zvýšené nabytí solarního gradientu na lidské účely, ale další hmotně technické inovace můžou mít jiný charakter.
Tady máme krátký a neúplně libovolný seznám několika důležitých kroků v rozvoji lidské technologie.
- Domestikace zvířat a rostlin
- Zemědělství
- Hutnictví
- Kolo
- Stavba lodí
- Vodní kolo
- Větrný mlýn
- Navigace
- Uhlí a parní stroj
- Ropa a spalovací motor
- Zelená revoluce 20. stol.
- Jaderná energetika
Vezme parní stroj jako jeden příklad za veškeré hmotné lidské technologie, že jejich rozvoj je hluboce evoluční proces, se silným podobenstvím ke genetické evoluci. Začátkem 18. století byl parní stroj strašně těžký a krajně rozhazovačný co do paliva—měl efektivnost pod 1 procentem.
 |
| http://www.bearvsgames.com/the-revolution-will-be-televised/ |
Dát ho do továrny by bylo k ničemu, a použit´na lodi ani nemluvě, a o železnici s parním pohonem se nikomu ani nesnílo. Tak že vzniká otázka, jak se to stalo, že taková zbytečná potvora přežila?
Je to obdobou otázky o ptačích křídlech. Chápeme od Darwina, že genetické změny jako vyvinutí nové části těla trvají nejmíň několik pokolení, spíš velice mnoho pokolení. Ale Darwin též vysvětluje, že měnící se organismus musí mít v každém pokolení nějakou výhodu nad alternativami, jinak má malou pravděpodobnost na přežití. Z toho pohledu, schopnost letit se zdá být záhadou. Poloviční křídlo té schopnosti neslouží, ale nelze říct, že “předptáci” s polovičními křídly přežili, aby jejich potomci mohli letit. Tahle ještě ne křídla musela být něčím přizpůsobivá i když jejich majitelé ještě neletěli.
Tak jakou takovou výhodu měl parní stroj—současnou výhodu, nejen výhodu ohledně budoucnosti? Za prvé, uhelné dole se dostávaly do hladiny podzemní vody a potřebovaly odvodnění v míře, která by prakticky přesahovala schopnosti skupin lidí nebo zvířat. Ale co ta nízká energetická efektivnost? No, ty byly dole na uhlí, rozvoz uhlí někam jinam nebyl levný, a tak to palivo pro parní stroje bylo u ústí dole skoro zdarma. Schopnost vykonávat užitečnou práci, pomocí paliva skoro bezcenného znamenalo, že i primitivní parní stroj v tomto prostředí byl ekonomicky efektivní, byl ekonomicky životaschopný. Přežil v tomto prostředí dost dlouho na to, aby James Watt a další vymysleli různá zlepšení, a stroj do továrny už vešel, a posléze na loď a na železnici.
Jinými slovy, hmotně technologický pokrok u člověka není pouze obdobou hmotné genetické evoluce u jiných biologických druhů. Je spíš pokračováním, dalším projevem stejného procesu, který honí biologickou evoluci.
Má cenu se zmínit o úmyslnosti v lidském technickém pokroku. Představil jsem vznik zemědělství jako úplně “přirozený” jev, něco, co se stalo samo sebou. V moderní společnosti jsme zvykli myslet spíš o výzkumu a o námaze namířené velice cíleně na určitý výsledek. A rozdíl určitě existuje, ale zbývá možná neodstranitelný prvek šance i v sebevědečtějším výzkumu. Dále, stejně jako u biologické evoluce, každý nový krok změní kulturní a technické prostředí, ve kterém rostou nebo selhají jiné technické počátky. Nikdy nedosáhneme toho, že můžeme si vymyslit cokoliv a ho stvořit. Naše schopnost uskutečnit nějaký úmysl je podmíněna našimi technickýmy dovědnostmi, a stav obecných vědomostí bude vždy stavit hranice tomu, co můžeme vymyslit.
Výsledkem všech těch úmyslných a neúmyslných technických objevů je obrovské zvýšení v použití gradientů, což taky má obdobu v biologické minulosti. Víme, že život existoval před vznikem fotosyntéze, vždyť chlorofyl je produktem procesu biologické evoluce. Ale život do fotosyntéze mohl těžit jen z omezené energie dostupné z gradientů některých chemických sloučenin, tak že existoval jen omezené množství života a omezená různorudost.
Pak nastal “technický průlom”, chlorfyl, struktura schopná sluneční energii nabýt a přetvořit na cukr.
 |
| http://blogs.sciencemag.org/origins/2009/03/on-the-origin-of-photosynthesi.html |
Když se naskytnul chlorofyl, prožily ekosystémy obrovský příliv energie, jehož následkem nastal nebývalý rozkvět všech životních tvarů.
Souhrnný účinek našeho technologického pokroku, zvlášť inovace v oboru použití (a nabývání) fosilních paliv, obdobně zvýšil ekonomický výkon, ale i množství různých ekonomických činností.
 |
| Ekonomika do fosilních paliv |
 |
| Ekonomika po fosilních palivech |
Nesmíme se ale zůstat u hmotně technologické evoluce. Termiti nefungují pouze díky svým individuálním fyzickým schopnostem ale do klíčové miry díky svému zájemnému chování. I když v jejich případě je to chování poměrně přísně řízeno jejich genetickým kódem, stejně můžeme mluvit o společenské technologii nebo o společenské evoluci. A totéž platí pro lidská uskupení, jak procházejí etapami norm, hierarchie, a trhu.
Normy
Ekonomové rádi vyprávují bájky o pohádkové vesnici kde se peníze nevyskytují a pak jsou obyvatelé odkázani na barterový obchod a obtěžováni související nutností si najít oboustrannou schodu v poptávanných a vybízených službách a zbožích. A pak někoho napadlo, že tyto kousečky metálu nebo něčeho jiného můžou sloužit jako univerzální prostředek na platby—t.j., jako peníze—a tím zlehčit denný život a zvýšit efektivnost obchodu a ekonomiky obecně. Později se lidé uvědomili, že můžou použít záznamy vlastnění těch mincí místo mincí samých a pak ty papírové zápisy začali fungovat taky jako peníze. A konečně jsme si vymysleli úvěry a schopnost vyčarovat peníze z čistého prázdna několika dotyky počítačové klávesnice.
Ale sociolog David Graber má za to, že tato legenda postrádá základy v realitě, neboť skutečný vývoj byl více méně opačný. Předpeněžní společnosti totíž se barterovým obchodem nezabývaly, nýbrž řídili se užitečnými, přizpůsobivými normami. Kdo měl něco navíc se podílel se sousedem. Nebyl to barterový obchod, za prvé protože ten, kdo se podílel neočekával okamžité oplatnění z druhé strany něčím s hodnotou odpovídající tomu, co dal, za druhé nevedl účty aby zaznamenal konečného oplatnění a do jaké miry byl ten dluh vyplacen. Prostě se podílí, protože tak se přikazují normy jeho společnosti. Umí rozlíšit členy své skupiny od “cizinců” a taky si může pamatovat, které členy své skupiny se řídí normou podílení se a které nikoliv a podílet se jen s těmi prvními.
Vznik takové normy se snad podobuje vzniku samotnému zemědělství: lidé se liší v chování a kde se poskytovalo chování sdílení se lidé měli větší šanci na přežití než ti ubožáci v obcích, kde je každý jedince vystavěn svému štěstí bez pomoci svých dočasně šťástlivějších sousedů. A kde lidé mají lepší šanci na přežití, jejich obec má taky výšší pravděpodobnost přežití, čímž taky přežijí ty normy, jimiž se řídí.
Hierarchie
Spolu s příchodem zavlažování v Mezopotámii vidíme vznik hierarchálních společností kněží-byrokrátů.
 |
| http://joseph_berrigan.tripod.com/ancientbabylon/id18.html |
Možná mezi sebou se poddanní stále řídí starými normami, ale nad ními sedí vrstva kněží, kteří značnou část úrody berou, v zásadě výměnou za bezpečnost nebo pořádek, ale v podstatě díky svému společenskému postavení.
Tyto hierarchie vyhrávají nad společnostmi disponujícími pouze normy, protože takové normy fungují jen v poměrně malých skupinách, nebo společnostech, kdežto hierarchies jsou schopné koordinovat lidskou činnost v mnohem širším rozměru. Hierarchie můžou například stavět obrovské veřejné statky, které vzápětí podporují rozšířené nabývání gradientů, a pak v případě střetu mezi hierarchální společností a skupinou lovců-sběračů je výsledek více méně předurčen. Rozšířují se od Babylóna přes Persii a až do Říma. Ale jako hurikán, který snižuje teplotu vody pod sebou a tím i podkopává základ své existence, tyhle ríše měly tendence vyčerpat schopnost půdu pod sebou uživit takové komplexní společenské struktury, a pak zahynuly.
Postavení
Severně od bývalého římského imperia vznikla evropská feudální společnost.
Část své práce a své úrody vzdávám tobě prostě pro to, že ty jsi mým pánem a já jsem tvým nevolníkem. V místní ekonomice se peníze skoro vůbec nepouživají, a se vzdálenějšími obcemi máme jen občasné styky. Peníze existují, ale nejsou zakotvenné do dennodenného ekonomického života. Vztahy mezi pánem a mnoha nevolníky umožnily širší koordinaci než bylo možná za primitivního komunismu, a vyšší feudální struktura poskytovala něco ještě širšího, však ne do rozsahu dřívějších byrokratických říší.
Trhy a peníze
Oživením místního obchodu se znovu poskytují různé formy úvěrů, třeba dokonce čárky na klaccích naznačující dluhy ve hospodě, a hospodský mohl těmito klacky leckomu platit—teda, ze záznamu dluhu vznikla místní měna.
 |
| Klacky na dluhy http://www.positivemoney.org/2012/05/debt-free-interest-free-money-video/ |
A tak to vždycky je s penězmi, protože pravou podstatou peněz je slib, důvěryhodný slib. Pokud věřím že výměnou za tu jinak bezcennou věc můžu dostat něco skutečně užitečného—nějaké zboží, nějakou službu—tak dává smysl, abych sám tu bezcennou věc přijal výměnou za něco užitečného, co mám.
V pozdním středověku hospodský ti dal skutečnou věc—pivo—výměnou za tvůj slib zaplatit mu někdy a tím vytvoří peníze. V moderním světě dělají banky v podstatě totéž: poskytují ti z čistajasno nároky na skutečné věci, výměnou za tvůj slib jim někdy zaplatit.
Spolu s bankami a rozšířeným použitím peněz se rozpostřádalo tržní hospodářství a vznikly další sociální inovace, jako centrální bankovnictví. A čím víc jsme používali peníze, tím víc se staly nároky na abstrakci, na ekonomickou hodnotu.
Ale i hodnota má svůj hmotný základ. Jak vysvětluje Eric Beinhocker v knize The origins of wealth (Původ bohatství), hodnota vzniká transformací nějaké hmoty, tedy, zmenšením nějakého gradientu. A tady můžeme dát dohromady to schéma fyzické ekonomiky se zobrazení oběh peněz. Po směru hodinových ručiček jdou transformace hmoty a tvorba hodnoty.
Protisměrem běží peníze, které všechny ty transformace koordinují a řídí. A nota bene, dělají to decentralizovaným způsobem—stejně jak si termiti staví hnízdo.
(Všimněme si, že se obvyklá makroekonomie zabývá hlavně tím prostorem uvnitř hnědého oválu na obrazu dole. Makroekonomie s ekologickými základy přiznává celý obraz. A skutečně ekologická makroekonomie celou ekonomiku chápe jako ekosystém, jen s tím zvlášťním koordinačním mechanismem.)
Taková sociální evoluce—normy, hierarchie, trh—se rozehraje stejně neúmyslně jak probíhá genetická evoluce a aspoň začátky naší technické evoluce. A ta nová sociální uspořádání přežívají protože, podobně jako v případě fyzických technologií, poskytují společnosti zlepšení v hledání, nabývání, anebo spotřebování gradientů.
Můžeme dokonce říct, že ekonomiky, stejně jako ekosystémy, slouží 2. zákonu. To by nás nemělo překvapit, lidské ekonomiky jsou přece jen vyrůstky dřívějších ekosystémů. Lidské ekonomiky jsou jen to nejnovější v tři a půl miliardově letních dějinách života na Zemi. Jejich růst a neustálý pokrok se zdá být součástí Božího plánu. Bůh je s naší globální ekonomikou.
Ale je Bůh s námi?
Příště: Závěr: Je Bůh s námi?
No comments:
Post a Comment