Conclusion: Is He?

Česká verze zde

This post is the fourth part of longer lecture, "Is God on our side? Economics at the borders of nature." Parts I, II, and III.

Conclusion: Is God on our side?

Earlier I discussed species that die out relatively quickly because, by their own insatiability, they destroy the very ecosystem which had been providing them with the gradients they needed. In contrast to them, by our use of fossil fuels we've gained enough independence from ecosystems that we’re capable of causing a great deal more harm before natural processes get in our way.

We find ourselves in the position that in the interests of our own success we may have to renounce the most powerful gradient that any species on this planet has ever found.

But such renunciation goes against the mighty 2nd Law, through whose grace we are surrounded by all the wonders of the world, whether natural or created by human effort.

And a further example from nature doesn’t do much to help the mood. We can picture two basic life strategies. The first is restrained, it gives priority to not using, and it can be seen in cold-blooded animals. They can generally get by on a more modest diet, since they don't need to generate heat.

http://e-n-v.org/

Závěr: Je Bůh s námi?

English version here

To je 4. část delší přednášky, "Je Bůh s námi? Ekonomie u hranic Přírody". Na 1., 2., a 3. část

Závěr: Je Bůh s námi?

Dřív jsem se zmínil o biologických druzích, které poměrně rychle vymřou, protože svou nenasytností zničily tenže ekosystém, který jim poskytoval nutné gradienty. Na rozdíl od nich, my máme pomocí fosilních paliv dostatečnou nezávislost na ekosystémech, že jsme schopní mnohem víc škod napáchat, než nám překáží přírodní procesy.

To naznačuje, že se budeme muset v zájmu vlastního prospěchu zřeknout toho nejsilnějšího gradientu jako kdy objevil jakýkoliv biologický druh na této planetě.

Ale toto zřeknutí jde proti tomu mocnému 2. zákonu, díky kterému máme kolem sebe všechny nádhery světa, buď přirozené, nebo stvořené lidskými úsilími.

A další příklad z přírody do nálady moc nepřidá. Můžeme si představit dvě základní životní strategie. Ta první je zdrženlivá, dává přednost nepoužití, a je vidět u chladnokrevních živočichů.

http://e-n-v.org/

Ekonomie jako ekologie

English version here

To je 3. část delší přednášky, "Je Bůh s námi? Ekonomie u hranic Přírody". Na 1. a 2. část

Ekonomie jako ekologie

Tak tolik ekosystémy. A co lidé a ekonomiky?

Začněme u stavu, ve kterém je samozřejmostí, že lidé jsou součástí okolního ekosystému: u společnosti lovců-sběračů.

Stejně jako každý jiný organismus, ovlivňují prostředí, v kterém žijou, ale jsou jen malou součástí celku. Loví a sbírají to, co ekosystém sám sebou poskytuje, skoro nebo úplně bez většího zásahu lidmi.

Ale společná evoluce se poskytuje taky zde. Použitím ohně, původním zdomácněním zvířat a rostlin člověk posléze rozšířuje svůj vliv na okolní životní prostředí—neúmyslně! Ty první kroky na technologické draze lidstva nejsou ničím odlišné od bezpočet dřívějších evolučních změn, buď jde o změny ve struktuře těla, nebo o chování jedinců a vznik superorganismů a ekosystémů.

A tak podléhají stejnému rozhodojícímu mechanismu, jako znamější evoluce “tam”, v přírodě.

Economics as ecology

Česká verze zde

This post is the third part of longer lecture, "Is God on our side? Economics at the borders of nature." Click for the first and second parts.

Economics as ecology

So much for ecosystems. What about people and economies?

Let’s begin in a situation where it’s obvious that people are components of the surrounding ecosystem: a society of hunter-gatherers.

Just like any other organism, they influence the environment in wich they live, but they’re only a small component of the whole. They hunt and gather what the ecosystem itself provides almost or entirely without much intervention by people.

But coevolution is at work here as well. Through the use of fire, the original domestication of animals and plants, humans gradually broaden their influence on the surrounding environment—unintentionally! These first steps on humanity’s technological road are in no way different from countless earlier evolutionary changes, whether those concern changes in the structure of the body or the behavior or individuals or the appearance of superorganisms and ecosystems.

The implication is that they are subject to the same decision mechanism as the more well-known evolution “out there” in nature.

Ekologie pro ekonomy

English version here

To je 2. část delší přednášky, "Je Bůh s námi? Ekonomie u hranic Přírody". 1. část je zde.

Ekologie pro ekonomy

Začněme s trochu ideolizovanou představou ekosystému prérie v severní Americe. Nejnápadnější životní druh tam je bizon, ale skutečně nejdůležitějším prvkem je tráva.


http://www.springcreekforest.org/images/Buffalo-prairie-web2.jpg

Můžeme názorně ukazovat tok energie z trávy (a dalších rostlin) do býložravců, a z nich do masožravců, a pak do organismů rozkladu a do půdy, kde prostě leží, nebo odkud jde zpátky do nových rostlin. A veškerá energie původně pochází ovšem od slunce.

T.j., veškerá sluneční energie nabývaná trávou buď je spotřebovana organismy v systému nebo je uložena do půdy nebo do mrtvé trávy. A veškerá energie spotřebovana nebo uložena pochází z energie nabývané trávou. Je to projev 1. zákona termodynamiky, jenž můžeme vyjádřit takhle: energii nelze stvořit nebo zničit, ale jen ztransformovat. Nebo hovorově, Žádný oběd zdarma! (There’s no free lunch!)

Ecology for economists

Česká verze zde

This post is the second part of longer lecture, "Is God on our side? Economics at the borders of nature." The first part is here.

Ecology for economists

Let’s begin with a somewhat idealized image of a prairie ecosystem. The most obvious species is the bison, but the most important element is actually the grass.

http://www.springcreekforest.org/images/Buffalo-prairie-web2.jpg

We can illustrate the flow of energy from the grass (and other plants) to herbivores, and from them to carnivores, and then to decomposwers and to the soil, where it simply lies, or from where it goes back into new plants. And all the energy originally comes from the sun.

That is, all solar energy captured by the grass is either consumed by organisms in the system or is stored in the soil or in dead grass. And all the energy consumed or stored comes from the energy captured by the grass. This is a manifestation of the First Law of Thermodynamics, which we can express as: energy can neither be created nor destroyed, only transformed. In folksier language, There’s no free lunch!

Is God on our side?

Česká verze zde

This post is the first part of longer lecture, "Is God on our side? Economics at the borders of nature."

Introduction: The title's two meanings

This talk is called “Economics at the borders of nature,” and I mean that in two ways. The more obvious concerns the limits of what ecosystems are capable of supplying us with, those borders which we are at a minimum approaching, if we haven’t already crossed them some time ago. And I will address those borders, but rather toward the end of the lecture. First of all I’m concerned with a restructured conception of economics. I’m interested in understanding economics as a neighbor of the natural sciences, or even as a component of the natural sciences.

http://en.wikipedia.org/wiki/File:AdamSmith.jpg

The most famous statement of probably the most famous economist is the line about the invisible hand of the market. We don’t have to worry whether the baker is interested in our well-being or in what is good for us. We can let him pursue his narrow market interest and he will be led, as if by an invisible hand, to act in the interest of others.

When someone says, “God is on our side,” they mean that things must turn out well—after all, we want the same thing as what God wants. In the context of Smith’s hand, the very organizing principle of of the entire economy is human desire, even greed. And according to Smith, the universe is constructed in such a way that the following of our narrow, personal interests leads us to a condition of general prosperity. That is, God is on our side.

One could say that a market is a kind of Darwinian mechanism which operates on its own, without us having to do anything to make it work. It’s a machine for the selection of better, more desirable economic activities.

"... a machine for selection..."
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gears.JPG

And it’s true, at a basic level a market uses the same three principles as Darwinian evolution of biological species. For the functioning of either a market or evolution, there must be:

• variation (diversity): firms, individuals, biological species must differ from each other
• differences in profitability: these differences among species and among individuals of a single species must influence the probability of survival and reproduction
• the ability to spread: these meaningful differences must have a way into other individuals, into further generations, to other firms or other economic activities.

But then we face the question, How did markets arise? And if we want to think about the market as a Darwinian mechanism, we should probably think about the economy as an ecosystem, which means we should spend some time thinking about how ecosystems work. And along the way, we’ll answer that question about the origin of markets.

Next: Ecology for economists

Je Bůh s námi?

English version here

Tento blog je 1. část delší přednášky, "Je Bůh s námi? Ekonomie u hranic Přírody".

Úvod: 2 smysly názvu

Ta přednáška se jmenuje “Ekonomie u hranic přírody”, a myslím to ve dvou smyslech. Ten nejnápadnější se tyká limitů toho, co můžou nám ekosystémy poskytovat, ty hranice, ke kterým se aspoň přibližujeme, pokud jsme je už před nějakou dobou nepřekročili. A těmi hranicemi se budu zabývat, ale spíš ke konci přednášky. Nejdřív mi jde o přestavěnné koncepci ekonomické vědy. Jde o chápání ekonomie jako soused přirodních věd, nebo dokonce jako součást přírodních věd.

http://en.wikipedia.org/wiki/File:AdamSmith.jpg

Nejslavnějším výrokem snad nejslavnějšího ekonoma je to pořekadlo o neviditelné ruce trhu. Nemusíme mít starosti o tom, zda pekař má zájem o naše dobro nebo o náš blahobyt. Můžeme ho nechat sledovat svůj úzký tržní zájem a bude veden jakoby neviditelnou rukou, aby působil ve zájmu jiných. [slide 3]

Když někdo říká, Bůh je s námi, má na mysli, že věci se musí dobře dopadnout, vždyť my chceme totéž, co chce Bůh. V kontextu Smithovy ruky, samým organizujícím principem celé ekonomiky je lidská touha, dokonce hrabivost. A podle Smitha je vesmír sestaven tak, aby sledování našich úzkých osobních zájmů nás přivedlo ke stavu obecného blahobytu. To jest, Bůh je s námi.

Dá se říct, že trh je takový darwinistický mechanismus [slide 4], který funguje sám, aniž bychom museli něco učinit, aby fungoval. Je to stroj na vybírání lepších, více žádoucích ekonomických činností.

"... stroj na vybírání ..."

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gears.JPG

A pravda, na základní úrovni používá trh stejné tři zásady jako darwinistická evoluce biologických druhů. Aby fungoval buď trh nebo evoluce se musí poskytovat:

• variace (rozmanitost): firmy, jedinci, biologické druhy se musí navzájem líšit
• rozdíly v ziskovosti: tyto rozdíly mezi druhy a mezi jedinci jednoho druhu musí mít vliv na pravděpodobnost přežití a rozmnožení se
• schopnost rozšířovat se: ty významné rozdíly musí mít cestu do dalších jedinců, do dalších pokolení, do dalších firem nebo ekonomických činností.

Ale pak nastává otázka, jak vznikly trhy? A pokud chceme o trhu myslet jako o darwinistickém mechanismu, snad bychom mohli myslet o ekonomice jako o ekosystému, což znamená, že bychom měli se trochu rozmýšlet o fungování ekosystémů. A cestou odpovíme na tu otázku o vzniku trhů.

Příště: Ekologie pro ekonomy

English for all?

When I was in Prague last week, my former supervisor at Czech University of Life Sciences, Vlastimil Černý, gave me a couple of books, one of them being Konrad Paul Liessmann, The theory of uneducation: errors of the knowledge society.

Liessman's book is a Jeremiad. He's trying to call us back to a nobler past in European education, a past that may not have existed, or not quite in the way Liessman presents it.

But he makes some very trenchant points along the way about the role of assessment and the dominance of market thinking in our decisions about education, learning, and knowledge. The passage I've translated below particularly struck me, given my interest in the Czech language.

As I wrote about here, by the end of the 18th century, Czech had essentially died as a language of anything more than peasants and servants (there wasn't yet really a working class). No university used Czech as a language, not even any high school. There were Czechs making important contributions in science and the arts and humanities, but they communicated about these subjects in German. Even into the later 19th centruy, the composer Bedřich Smetana was said to be more comfortable in German than in Czech—and Smetana is the father of Czech nationalism in music!

But in the early 19th century, there was a conscious—and ultimately successful—effort to revive Czech as a language that was functional "on all levels," as Liessmann would phrase it. Revivalists in other languages put in similar efforts in the 19th century, to ensure that the languages they grew up speaking in their homes could also be languages of public life in every dimension. And they succeeded.

Liessmann raises the prospect that this accomplishment is in danger of being lost. What would this mean for people from everywhere except the English-speaking world? What does it mean for those of us in the English-speaking world learning other languages?

From Konrad Paul Liessmann, The theory of uneducation: errors of the knowledge society, pp. 91-92:

Happy birthday, Igor!

(When I started this post, I was on a bus from L'viv [Lvov], Ukraine, to Ostrava, Czech Republic, traveling with a group of students and my Hartwick colleague Prof. Amy Forster Rothbart. That was on January 19th. It's taken me a little while to finish it. My previous dispatch, on our outing to Chernobyl, is here.)

Here’s the situation: you’ve put your students through a rough morning. You had them be up and out the door at 7:20 to catch taxis to the bus station for an 8:10 bus to the outlying town of Zolochiv, where they stand in the snow for a while waiting for the bus, before they finally head inside to wait and you continue standing in the snow waiting for the bus, then when it’s 8:10 you check with the dispatcher, who informs you that the 8:10 bus won’t be running today because of the snow and the next one isn’t until 11:00, which is useless, so you put the students in new cabs and drag them to the train station, and get tickets to Zolochiv.

The question is, How do you make it up to them for having dragged them through such a chaotic morning? And the answer is obvious. You have them stand on a snow-bound train platform in Zolochiv and sing “Happy Birthday” to a beaming Ukrainian Railways conductor.

And don’t pretend you didn’t see that coming. I mean, the question answers itself.

Take that, Disney

When I lived in Plzeň, I was acquainted with Václav Luks, a very talented harpsichordist, French horn player, and conductor--he was a friend of Edita Keglerová, who was a student in my English class and who became a friend of mine.

By the time I was back here with my family two years ago, Luks had created his own baroque music ensemble, Collegium 1704. We went to a couple of their concerts, including a New Year's Eve performance of Messiah while Adrienne and Scott were  visiting, and I enjoyed their playing. So two weeks ago when I got to Prague and saw Collegium 1704 posters around town, I was happy to see that they had a performance on February 4th, my last night in town.

This morning I got my act together and got a ticket for the performance, Molière's Monsieur de Pourceaugnac, or as the website for the National Theater lists it, Pán z Prasečkova, or in my rough English translation, The Sire of Pigville.